Návrat sporáků na tuhá paliva

0
36
Reklama

Domnívat, že éra kuchyňských sporáků na dřevo a uhlí skončila kdysi v dobách našich babiček, by bylo přinejmenším mylné. Nabídka těchto spotřebičů je dnes na našem trhu dokonce mnohonásobně vyšší než v oněch idylických časech.

A pokud vám některé spotřebiče připomínají dobu konce devatenáctého či počátku dvacátého století, nemusí to nutně znamenat, že jde o objev zapomenutého sporáku někde na půdě vesnického domku.

Pro velký zájem se „opět“ vyrábějí ale s původními prototypy nemají kromě vzhledu prakticky nic společného. Uvnitř jsou vybaveny moderní konstrukcí ohnišť a novými materiály. Jejich účinnost je mnohem vyšší a provoz ekonomičtější a ekologičtější. Dnešní kuchyňské sporáky dokážou s malým množstvím paliva uvařit oběd. Zároveň rozehřejí troubu, případně v zásobníku udrží teplou vodu na mytí nádobí a ještě k tomu vykouzlí nenapodobitelnou atmosféru živého ohně. Proto bude takový sporák určitě tvořit praktického a šikovného pomocníka v každé kuchyni a ocení ho hospodyňky při pečení či vaření.

Ohnivé kuchyňské sporáky

Kuchyňské sporáky na pevná paliva zažívají v poslední době renesanci. V posledních desetiletích nám výborně sloužily na chalupách ale pomalu pronikají i do rodinných domů.

Význam, jaký zděné pece a sporáky měly pro život našich předků, se odrážel i ve vážnosti kamnářského řemesla. Po únoru 1948 se však kamnář jako živnostník ocitl na černé listině. Také i zděné pece upadali do nemilosti. Většina obyvatel tehdy toužila po ústředním topení a štípání dřeva a roztápění pod litinovými plotnami patřilo jen k výstřelkům nenapravitelné romantiky, chalupáře a uprchlíků z míst. Kamnáři své řemeslo provozovali jen načerno ve svém volném čase, což mělo za následek pozvolný zánik řemesla. V současné době se však kamnářské řemeslo opět slibně rozvíjí a staří kamnáři vychovávají své nástupce.

Reklama