Ostružiny – pěstování

0
69

Ostružiny jsou plodem ostružiníku (Rubus fruticosus), což je keř z čeledi růžovité. Planě roste na krajích lesů, pasek a luk. Typické jsou pro něj trnité dlouhé šlahouny, na nichž rostou souplodí peckoviček – ostružin. Souplodí má červeno-modrou, fialovou, fialovo-černou či zcela černou barvu. Kulturní odrůdy těchto rostlin pocházejí hlavně ze Severní Ameriky.

Druhy ostružin

Mezi nejčastěji pěstované druhy ostružiníků patří tyto:

Ostružiník japonský (Rubus Ploenicolasius) – popínavý, opadavý, samosprašný keř, jehož šlahouny jsou pokryty množstvím drobných ostnů a štětin, které ale oproti divokým formám nejsou tak pichlavé. S keři tak můžeme manipulovat i bez rukavic. Plody jsou drobnější než u ostatních ostružiníků, mají višňově červenou barvu a lahodnou chuť. Tato odrůda je ideální pro tvorbu živých plotů.

Beztrnná ostružina (Rubus Thornfree) – pozdní odrůda ostružníku s černými, středně velkými a silně aromatickými plody vynikající sladkokyselé chuti. Plody začínají dozrávat od září. Také tento druh je vhodný pro tvorbu živých plotů, vytváří výhony, jež vyvazujeme, nebo k nim připevníme oporu. Ostružina Thornfree je vhodná do teplejších a středních poloh.

Theodor Reimers – osvědčená a spolehlivě plodící odrůda ostružiny se silně aromatickými černými plody.

Wilsonův raný – jde o vzpřímeně rostoucí ostružiník, který má menší, pevnější plody, které jsou velmi sladké, ale méně voní. Tento druh ostružiníku nepotřebuje velkou oporu ani vyvazovat, výhony stačí zastrkovat mezi dva dráty.

Pěstování ostružin

Ostružiník je nenáročný keř, který vyžaduje pouze chráněnou polohu a dostatečně prosluněné stanoviště. Nejlépe se jim daří v hlubokých humózních půdách, ale nevadí jim ani chudé kamenité půdy. Přezimování je bezproblémové, teplota však nesmí klesnout pod mínus 25 stupňů. Pozor, beztrnné ostružiny jsou na mráz o něco náchylnější. V chladných polohách je proto nutné je zakrývat chvojím nebo slámou. Keře ostružiníku se vysazují ve vzdálenosti asi 3 metrů, pokud z nich chceme mít živý plot, vysazujeme asi 1 metr od sebe. V případě, že jsme si pořídili bujně rostoucí odrůdu s výhony, které dorůstají až 6 metrů, je třeba keř vyvazovat k opoře. Oporou může být plot, zástěna, pergola i vodící drátěnka podél zdi, po níž se nechá keř pnout. Aby byla násada plodů bohatá, je dobré keři na začátku vegetace dopřát pravidelné hnojení i bohatou zálivku.

Nejplodnější jsou dvouleté výhony ostružiníku a tomu je třeba přizpůsobit řez. Mladé pruty po vysazení zastřihneme na délku 20 až 30 cm. Z kořenů pak necháme každý rok vyrůst šest mladých silných výhonů, ostatní odstraníme. Šlahouny z paždí listů v létě zkracujeme na dva až tři pupeny. Ostružiny se sklízí postupně, dozrávají již někdy v srpnu a sklizeň končí na konci září. Po sklizni odstraníme všechny odplozené větve až těsně nad zemí a zkrátíme také jednoleté výhony. Dřevo tak před zimou dobře vyzraje. Na jaře pak řežeme jen namrzlé a uschlé dřevo. Ostružiník se snadno množí hřížením nebo z polovyzrálých řízků.

Ostružiny a účinky na lidské zdraví

V ostružinách je obsaženo velké množství vitaminu C, ale obsahují také provitamin A, vitaminy skupiny B, vitamin E a K, třísloviny, pektin, vlákninu a minerální látky, jako je draslík, fosfor, vápník, hořčík a železo. Látky obsažené v ostružinách chrání tělo před volnými radikály. Šťáva z ostružin je tak ideální pro celkovou regeneraci organismu. Konzumace ostružin pomáhá rovněž při chřipce a nachlazení, je prevencí žilních onemocnění a pomáhá snižovat krevní tlak. Plody ostružiníku mají také protizánětlivý a antisklerotický účinek. Navíc jsou účinné při léčbě zvětšené štítné žlázy.