Navštívená zahrada jednoznačně vylepšuje image celé nově postavené ulice, protože začíná již na ní.
Představte si, jaké krásné by byly naše ulice, kdyby vysoké a jednotvárné betonové ploty nahradila alespoň částečně zeleň. Neznamená to přitom, že je třeba se vzdát pevného plotu. Stačí vhodně vybrat jeho typ a k němu správně doladit zeleň. Použít lze například i obyčejné pletivo, přes které souvisle přerostou rostliny.
Kombinovat lze i nízké betonové zídky se dřevem či tahokovem, jak je to v tomto případě. Slouží zeleni jako jistá opora. Ani argument, že přes „zelený“ plot bude vidět do zahrady, celkem neobstojí. Stačí vybrat hustě rostoucí stálezelený druh. Nepodceňujte ani opadavé rostliny. Právě v létě, když je v zahradě pohyb, se zazelenají a rozkvetou i ony.
To, zda vás z ulice bude nebo nebude, vidět, souvisí i se samotným umístěním terasy a sezením na pozemku. A je tu ještě jeden psychologický efekt. Pokud neuzavřete vysokým neprůhledným zdí, stále budete vnímat a cítit dění a pohyb na ulici, což je velmi přirozené.
Inspirativní rady
Na plot, kde je v pevném betonovém základu osazen tahokovem, přitom domácích přemluvila jejich známá, zahradní architektka Elena Kollárová. První konzultace s ní probíhaly ještě ve fázi hrubé stavby domu. Radila i s stezkami, terasou, úpravou svahu či výběrem materiálů i barevným řešením.
V mírném svahu bývalých vinic ponechali z původní zeleně jabloň. Z kdysi tří tenkých kmínků je dnes krásný malý strom. Jak říká zahradní architektka: „Vždy se snažíme z původní zeleně něco zachovat. Pro novou podobu prostoru je to plus a zachová se i jisté kontinuum daného místa. “
V prvotním návrhu, podle kterého se na tři etapy realizovala zahrada, se s výjimkou kamenného zídky při terase zachoval přirozený svah. Jako první dokončili z praktických důvodů část od vstupní branky po jabloň, vstup do domu a okolí terasy. Plán nepočítal se zahradním domkem ani s bazénem.
Majitelka si přála, aby její zahrada byla okrasná a užitková zároveň. Mezi stromy byste našli meruňku, hrušku, švestku, ale i jedlý kaštan.
Nechybí černý rybíz, pár jahod a minizáhonů s rajčaty a bylinkami. Od sousedů je pozemek oddělen pletivovým plotem a vždyzelenými druhy, jinak jsou výsadby poměrně pestré. Elena Kollárová přizvukuje:
„Snažila jsem se vyhýbat jehličnanům, které sem, na jihozápad Slovenska, přirozeně nepatří. Střídají se zde stálezelené druhy s opadavými a kvetoucí trvalky, které vnášejí barvu prostřednictvím květů od jara až do podzimu. “
Prostor se vyvíjí
Po dokončení zahrady si péči o dům a zeleň „vypýtala“ vznik zděného zahradního domku, sloužícího jako sklad. Jeho prodloužená střecha poskytuje druhé chráněné sezení.
Jak šel život, opět zasedla rodinná rada, na níž se rozhodovalo o stavbě bazénu. Paní domácí byla k této myšlence zpočátku skeptická, ale prohlašovali ji. Rozhodli se pro solnou technologii, kterou se inspirovali u známých. Bazén nechali zakrýt až o tři roky později, co si dnes velmi pochvalují. do vody nepadá špína, méně se odpařuje, a když se ohřeje, přece jen déle vydrží teplý. Dá se koupat, i když poprchává. V polovině dubna ho napustí a využívají ho do pozdního podzimu. Domácí si nevelkou, zato pestrou zahradu užívají. Přináší jim klid, odpočinek, ale i kontakt s půdou, za co se o ni s láskou starají.
„Každá dobře založená zahrada vypadá hned po realizaci tak trochu prázdná. Klient by měl důvěřovat zahradnímu architektovi, že prostor bude o dva, tři roky vypadat opravdu dobře, čili odrostlé a zapojeny. Chce to prostě trpělivost, dokud rostliny povyrostou. Setkávám se také s tím, že lidé chtějí bezúdržbovou zahradu. Taková však neexistuje. Míru údržby však lze ovlivnit nejen výběrem druhů, ale i tvarem záhonů. Je například dobré, pokud jsou záhony kompaktní a trávník tvoří jednolitou plochu, což usnadňuje sečení. “