Cibule – pěstování, rady a tipy pro zahrádkáře

0
172

Cibule kuchyňská (Allium cepa) je cibulovitá zelenina spadající do čeledi česnekovitých. Jde o dvouletou vytrvalou rostlinu s robustním dutým stonkem, který má u kořene až 3 cm v průměru a jednoduchými listy. Rostliny jsou dvoupohlavné a mají vrcholové květenství, které je nazýváno šroubel. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků, které mají většinou bílou či lehce narůžovělou barvu a střední zelený pruh. Plodem cibule je tobolka. Cibule se do světa rozšířila ze západní Asie, její domovinou je Afghánistán, Pákistán a Írán. V těchto zemích původně rostla divoce jako planá rostlina.

Druhy cibule

Dnes je možné si vybrat z řady zajímavých cibulových odrůd, které mají různé barvy, tvary, chutě i využití. Cibule mohou být žluté, bílé i červené, velké i malé, existují cibule salátové k přímé spotřebě, nebo naopak takové, které je možné skladovat až do jara. Cibule obsahuje silice (éterické oleje) s obsahem síry, podle množství těchto silic jsou cibule ostré, středně ostré i sladké chuti.

Cibule kuchyňská (žlutá) – u nás nejběžnější odrůda cibule, která vyniká poměrně štiplavou chutí. Je součástí řady pokrmů ve studené i teplé kuchyni. Má dobrou skladovatelnost.

Bílá cibule – tato cibule je typičtější pro jižní krajiny, má jemnější chuť a není tolik dráždivá. Nelze ji však skladovat tak dlouho jako cibuli kuchyňskou. Je vhodná především ke studeným pokrmům, často se používá v syrovém stavu jakožto dochucovadlo salátů či polévek. Je možné se s ní setkat i v sušeném stavu.

Jarní cibulka – jde o mladou cibuli s natí, která se používá syrová do salátů a jako příloha. Po zimě bývá jednou z prvních čerstvých zelenin. Často jí bývají přisuzovány afrodiziakální účinky.

Šalotka – protáhlá, do fialova zbarvená cibule ostré a výrazné chuti, která bývá nejčastěji využívána ve francouzské a středomořské kuchyni. Její výhodou je trvanlivost. Hodí se do omáček, do salátů a přidává se i k rybám.

Červená cibule – často si ji lidé pletou se šalotkou, má však jemnější a sladší chuť a také příjemnou vůni. Dává se jako ozdoba jídel, přidává se do příloh, vhodná pro pečení a dušení. Tepelnou úpravou však ztrácí svou barvu.

Zimní cibule – mnohdy je možné se setkat také s názvem sibiřská cibule, protože pochází z Ruska. Je menší, protáhlého tvaru, roste v trsech a její jemná křehká nať se používá hlavně ve studené kuchyni. V zimní cibuli je obsaženo množství vitamínu C.

Pěstování cibule

Cibule se vysévá brzy na jaře a výsadba může probíhat dvěma způsoby. Prvním může být klasické sázení ze semínek, kdy je však třeba počítat s tím, že nám vyrostou jen menší cibulky, které se hodí například pro nakládání. Raná cibulka se pak využívá kvůli své nati obsahující množství vitamínů. Druhou alternativou je cibule sazečka. Jde o menší cibulky, které byly vypěstovány ze semen v minulém roce. Na podzim se sklidily, přes zimu uchovaly při teplotě kolem 23 °C a na jaře pak opět vysadily. Dávají se do země a sklízí se na konci léta, kdy je nať rostlin uschlá.

Aby se cibuli dobře dařilo, je třeba jí zajistit slunné stanoviště, ne však přímé sluneční světlo. Půda by měla být dobře propustná, zpracovaná a měla by obsahovat dostatek živin. Pokud jsme se rozhodli pro sazečky, musíme k výsadbě použít hlavně zdravou sadbu. Nepoužíváme příliš malé, plesnivé nebo mechanicky poškozené cibulky. Cibulky neloupeme. Sadbu cibule je třeba namořit speciálním přípravkem (ROVRAL FLO, ROVRAL 50WP nebo BENLATE). Cibulky vysazujeme pomocí sázecího kolíku do řádků, které jsou od sebe vzdáleny 25 až 30 cm. V řádcích by měla být vzdálenost cibulek okolo 10 cm. Přestože cibule nepotřebuje mnoho vody, neměla by půda zcela vyschnout. Pokud jsme vysadili do dobře připravené zeminy, nemusíme ani hnojit. Vzhledem ke své krátké vegetační době nepotřebuje cibule mnoho živin. Doslova pak nesnáší přímé hnojení chlévským hnojem. Po sklizni se cibule suší v dobře větrané a suché místnosti. Svazkuje se po 10 – 15 kusech.

Cibule a její účinky na lidské zdraví

Cibule je opravdovou zásobárnou životně důležitých látek. Nejvýznamnější látkou obsaženou v cibuli alicin, látka, která má silně antibiotický účinek. Dále cibule obsahuje velké množství vitaminů a minerálů. Je bohatá například na kyselinu listovou, další vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin E a karoteny. Z minerálů se v cibuli nachází takové důležité prvky jako železo, zinek, síra, fosfor, hořčík, draslík, vápník, sodík, měď, jód. Cibule blahodárně působí i na trávicí trakt, posiluje žaludek a střeva, kde napomáhá udržovat zdravou mikroflóru. Rovněž zlepšuje chuť jídlu a jelikož stimuluje produkci žluče a žaludečních šťáv, pomáhá i v trávení potravy.

Cibule se také používá k redukci vysokého krevního tlaku a snižování hladiny škodlivého cholesterolu v krvi. Cibule celkově podporuje srdeční činnost a čistí cévní a žilní systém. Vzhledem k tomu, že snižuje hladinu cukru v krvi, měli by si cibuli dopřávat i diabetici. Dále pomáhá předcházet nepříjemným zdravotním komplikacím, jako jsou křečové žíly, špatné prokrvování (studené ruce a nohy) či hemoroidy. Cibule působí léčivě i na ledviny a močové cesty, léčí zánětlivá a infekční onemocnění. Je také známá jako přírodní afrodiziakum.