Bydlení v podkrovním bytě má své kouzlo a atmosféru, ale zařídit ho je mnohem komplikovanější. Ideální půda pro netradiční řešení.
Problém čtenáře
Už před nějakým časem jsem se nastěhoval do bytu v nástavbě. Zlákala mě vidina bydlení v podkroví, ale se zařízením si teď nevím sám poradit. Obývací pokoj, který mě zajímá nejvíce, je dostatečně prostorný a nadstandardně vysoký, je přímo propojený s kuchyní a jídelnou. Nechci jejich stavebně oddělit, představuji si svěží variabilní prostor, což by využil netradiční polohu místnosti, tak její výši. Otázkou zakomponování do návrhu zůstává i komín, který ruší jednolitost nejdelší stěny. Byt by měl vystihovat můj životní styl – rád čtu, ale jsem společenský typ a přijímám časté návštěvy přátel. Preferuji tmavší, neutrální barvy a dřevo. Nebráním se menším experimentem, ale považuji se spíše za konzervativce.
Profi řešení
Prostor obývacího pokoje má více limitů, které však lze otočit v jeho prospěch. Vysoký strop umožňuje experimentovat s osvětlením – zvolil jsem reflektorové, aby osvětlovalo dominantní televizní stěnu a aby bylo možné variovat jeho intenzitu a směr. Jelikož prostor není přímo oddělen od zbytku bytu, rozumím problému s umístěním pohovky. Vzhledem k tomu, že majitel plánuje byt využívat i na časté setkávání s přáteli, zvolil jsem moderní modulovou sedačku, kterou lze libovolně spojovat a oddělovat. Vytvoří se tak přizpůsobitelná společenská TV zóna i čtenářský koutek. Komín se stal hranicí a nenápadnou součástí nábytkové stěny, odděluje samostatnou knihovnu a prostor na TV. Materiálově jsem se držel přírodní dubové dýhy s výraznou kresbou, která působí pánským dojmem, a šedé barvy. Výsledný efekt je doplněn černými kontrastními akcenty v podobě polic a osvětlení.
Dlouhý a úzký obývací pokoj je vizuálně propojen s jídelnou. V menším bytě společenského člověka je radikálně dělení dispozice zbytečné. Prostor je uspořádán pouze pomocí sezení a vestavěného nábytku.
Nábytková stěna je rozdělena na část s TV a knihovnu, nejvyšší místa slouží jako úložné prostory.
Za plnou část sestavy architekt důmyslně zapracoval ze stěny vyčnívající komín.
Východ na terasu vytvořil z obývacího pokoje trasu k ní. Architekt ji využil na oddělení čtenářského koutku s lehátkem v podobě jednoho modulu sedačky.
"Zajímavý tvar a poloha obývacího pokoje se netradičního sezení přímo dožadovali. Variabilita modulové sedačky díky spojování a seskupování jednotlivých částí umožňuje majiteli přizpůsobit interiér všem žádoucím funkcím. "
Bariéra, kterou by vytvořila klasická sedačka s opěradlem, se díky modulové verzi eliminovala. Její výhoda spočívá i v různých polohách sezení, což je vítané při setkání přátel.
Rampa s reflektory je odkazem architekta na chybějící kleštiny krovu. Plně využívá potenciál vysoké místnosti a zároveň umožňuje majiteli bez omezení zacházet s intenzitou a směry světla.
Dostatek světla proudí do prostoru nejen přes balkónové dveře, ale i přes jídelna, která sousedí s celozasklenou stěnou
Strohé, ale kvalitní materiály vystihují pánský design bytu. Jsou výstižné, přímé a nevyžadují množství dekorací.
Zabudované osvětlení v policích slouží k dotvoření atmosféry a nálady, upozorňuje však i na vystavené předměty.
Neutrální barvy a kvalitní přírodní materiály jsou základem jednoduchého pánského a díky ležérní eleganci i přitažlivého interiéru.