Rebarbora – pěstování, tipy pro zahrádkáře

0
13

Rebarbora, neboli reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum) je vytrvalá bylina z čeledi rdesnovitých. Pochází z Číny a do Evropy se rozšířila až v novověku. Z botanického hlediska jde o zeleninu, ale obecně je stále častěji považována za ovoce. Rebarbora může dorůst značných rozměrů, má totiž rozsáhlý kořenový systém a pod povrchem půdy se časem začnou tvořit dřevnatící oddenky. Její růst je tak třeba redukovat. Listové řapíky dorůstají do výšky 50 až 70 cm a šířky 6 až 8 cm.

Z rebarbory se konzumují řapíky, které musí být vždy tepelně opracované, nikoliv syrové. V listech rebarbory jsou obsaženy jedovaté sloučeniny, včetně kyseliny šťavelové. V kuchyni mají řapíky pestré možnosti využití – mohou být součástí moučníků, náplně do knedlíků, připravují se z nich polévky, kompoty, zavařeniny a další pokrmy.

Druhy rebarbory

Rebarbora je známá v několika odrůdách, které se od sebe odlišují jemností a také barvou řapíků. Ty jsou nejčastěji červené či nafialovělé, ale mohou být i zelené či žluté. Obecně se odrůdy rebarbory dělí na zelenomasé a červenomasé. Mezi oblíbené odrůdy patří například Holstein Blutrot, Viktoria, Champagne Early, The Sutton, či Jara, které jsou jemné a velmi chutné.

Pěstování rebarbory

Pro pěstování rebarbory je zapotřebí středně těžká půda bohatá na vápník. Zryjeme ji do hloubky 60 cm a zapracujeme do ní chlévskou mrvu, minerální a draselné hnojivo. Stanoviště by mělo být slunné, ale dobře se jí bude dařit i v polostínu. Rostlina na jednom stanovišti vydrží klidně 10 let. Semena vyséváme do truhlíků či květináčů na podzim a předpěstujeme si sazeničky, které pak na jaře zasadíme hluboko do připravené půdy. Semena poměrně špatně klíčí, proto se doporučuje rebarboru rozmnožovat také dělením trsů, nebo odnožemi ze starších rostlin, což je mnohem jednodušší. Sazenice určená k výsadbě by měla mít alespoň jeden neporušený vegetační vrchol a minimálně 3 kořínky. Rostliny vysazujeme asi 1 metr od sebe, protože se dosti rozrostou.

Rebarbora vyžaduje pravidelnou zálivku, ideální je odstátá dešťová voda. Na jaře, v půlce června a znovu v polovině července rostliny přihnojíme dusíkem. Vzhledem k tomu, že má rebarbora ráda vápenatější půdu, měli bychom ji jednou za 3 roky přivápnit. Reveň lze sklízet ve druhém roce. Řapíky začnou dozrávat v půlce dubna a sklízet můžeme až do konce června. Jarní sklizně jsou však kulinářsky hodnotnější. Sklízíme listy s celými řapíky, které vylomíme nebo odřízneme, když jsou dlouhé asi 30–50 centimetrů. Po sklizni zbavíme rostliny zbytků listů, zkypříme půdu, vyplejeme ji a přihnojíme kompostem.

Rebarbora a účinky na lidské zdraví

Rebarbora obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek. Z více než 90 % je tvořena vodou, je tak zeleninou vhodnou pro redukci váhy. Je v ní obsaženo mnoho vitamínů, jako například vitamin C a provitamin A, a také minerálních látek, z nichž nejvýznamnější je draslík, vápník a železo. V rebarboře jsou rovněž kyseliny, jejichž obsah se v průběhu roku mění. Jde například o kyselinu jablečnou, citronovou a šťavelovou. Kvůli obsahu kyseliny šťavelové se rebarbora nedoporučuje konzumovat osobám, které mají problémy s tvorbou ledvinových kamenů, revmatismem a nebo dnou. Jinak rebarbora stimuluje činnost ledvin, zažívacího traktu a žlučníku, má mírně projímavý i uklidňující účinek.