Přes zimu v našich domácnostech topíme ve velkém, abychom zabránili chladu, který cítíme. Avšak i nadměrné topení není příliš vhodné a to zejména proto, že v místnosti nastane výrazný pokles vlhkosti. U nás to můžeme sledovat při zdravotních problémech jako jsou příliš suché sliznice, následně na to jejich malá obranyschopnost, nachlazení, kašlání, zánět dýchacích cest, ale i mnoho dalších, které nesmyslně přikládáme za vinu chřipkovému období …
V našem zájmu bychom měli přikládat významnou pozornost prostředí, ve kterém se nacházíme a trávíme v něm dostatek času. Ideální vlhkost vzduchu v bytech by měla být od 45 až do 55%. Sliznice našich dýchacích cest trpí už při poklesu pod 40%. V zimě však byty příliš zahříváme a hodnota vlhkosti zvykne klesnout až pod 20%. Vzduch můžeme přirovnat k pouštím, pokud mu nedáme dostatečné množství vody, začíná si ho brát z různých rostlin, v našem případě z nás samotných.
Pokud je vlhkost vzduchu příliš nízká, tehdy se začne dařit mikroorganismům, alergenům, které začnou napadat naši sliznici a způsobují oslabení celého organismu. Následně na to, máme suché sliznice a začne se u nás projevovat dráždivý kašel. Hleny se nemohou uvolnit, protože jsou příliš zahuštěné a jednoduše to nejde. Tím pádem nás trápí dlouhodobý kašel, který se nám nedaří vyléčit a otravuje nás několik týdnů. Nedávné výzkumy potvrdily, že dlouhodobé vysušování sliznic může časem způsobit astmatické problémy. Pokud chceme docílit dostatečnou vlhkost v bytě, pak musíme dát vzduchu jednoduše napít. Mýtus spočívá v tom, že si rozvěsit mokré ručníky na radiátor, to je však nekonečná hloupost. To nám v žádném případě nepomůže, a ani jednoduché otevření okna není dost účinné.
Nedostatečná vlhkost v bytě nám může způsobit mnohem víc potíží, než si myslíme – vysychání sliznic horních cest dýchacích, neustálý a těžko léčitelný kašel, neustále ucpaný nos, pocit škrábání v hrdle těsně po probuzení, záněty nosohltanu, onemocnění dýchacích cest, bronchitidu, laryngitidu – zejména u malých dětí, suchá a podrážděná kůže, štípání očí, suché ústa, přílišná únava. Tímto onemocněním můžeme jednoduše předejít a to správným zvlhčením vzduchu v místnosti. Na trhu si můžeme zakoupit různé zvlhčovače vzduchu.
Známé jsou tři druhy zvlhčovačů a to: párové, ultrazvukové a diskové
Párová zvlhčovače vzduchu – samotný vzduch zvlhčíme jednoduše a to pomocí vodní páry. Voda se v komoře přivede do varu, následně na to je smíchána se vzduchem a tím se postupně vypařuje do místnosti. Výhoda spočívá zejména v lehké použitelnosti, v nízké ceně, ale také jeho využití spotřebuje dost energie, pokud si to porovnáme s ostatními druhy zvlhčovačů.
Ultrazvukové zvlhčovače vzduchu – postupně přemění vodu pomocí vysokofrekvenčního zvukového oscilátoru na drobné mikrokapičky a to v podobě chladné mlhy, kterou pomocí ventilačního systému dochází k pohlcování suchého vzduchu. Při nich je však náročnost na finanční prostředky o něco vyšší a to zejména proto, že musíme jednou za rok měnit dekalcikačné filtry. Právě oni zabraňují minerálním solím z vody, aby dráždily dýchací cesty a také omezují usazování vody na náš nábytek. Pokud nám zvlhčovač vzduchu dobře slouží, můžeme tyto filtry měnit i dva krát do roka.
Diskové zvlhčovače , jinak nazývané také pračky vzduchu – pomocí otáčivých disků způsobují přirozené odpařování vody. Pracují na principu samoregulace a pomocí otáčejících disků absorbují tolik vlhkosti, kolik je potřeba. Nemůže dojít tedy k samotnému provlhčení. Disky zajišťují tichý chod a jsou velmi málo náročné na údržbu. Nemusíme se zatěžovat s výměnou filtrů. Jsou proto výhodné i pro ty lidech, kteří nejsou příliš technicky zdatní.