Zásady pasivní výstavby

0
0

10 zásad pasivní výstavby

1. Situování pozemku

Ideální je volit pozemek tak, aby vám nestínila okolní zástavba, což může značným způsobem snižovat solární zisky, které jsou v případě pasivních domů podstatné. Vhodné je vyhnout se nechráněným polohám na rovinách či exponovaným místům na hřebenech. .

2. Orientace na světové strany

Absolutně ideální lokalitu na stavbu pasivního domu představuje jižní svah, který umožňuje, aby dům maximálně profitoval ze solárních zisků prostřednictvím jižní zasklené fasády

3. Tvar domu (Optimalizace poměru A / V)

Nejzásadnějším parametrem je dosažení co nejnižšího poměru mezi ochlazovanou plochou obvodového pláště (A) a zastavěným prostorem (V). Čím je poměr A / V nižší, tím nižší je spotřeba energie. V praxi je vhodný tvar pro pasivní dům kostka, respektive kvádr.

4. Tepelné zónování dispozice

Důležitým faktorem je správný návrh dispozice, při které se použije tepelné zónování. Obytné místnosti by měly být orientovány na sluneční strany, aby dosáhly co nejvíce pasivních solárních zisků. Vhodná je orientace na jih, jihovýchod a jihozápad. Vstup zda technická místnost by měly být situovány na sever.

5. Návrh obvodového pláště

Typů obvodových konstrukcí pro stavbu pasivního domu je několik. Může jít o masivní zděnou nebo betonovou konstrukci, nebo dřevostavbu. Výhodou masivních konstrukcí je větší schopnost akumulace tepla, v případě dřevostaveb zase menší tloušťka stěn (nižší zastavěná plocha as ní spojené nižší náklady).

6. Vyloučení tepelných mostů

Malými otvory a netěsnostmi v obálce budovy uniká teplo spolu s vlhkostí a vzniká nebezpečí, že vnitřní vlhkost bude kondenzovat uvnitř konstrukce a může ji poškodit. Úkolem projektanta je dům navrhnout tak, aby ke vzniku takových tepelných mostů nedocházelo.

7. Výplně otvorů

Jelikož okna jsou běžně asi pětkrát tepelně slabší než obvodové konstrukce, tvoří v případě pasivních domů nejslabší článek. Jsou však zdrojem solárních zisků a při optimalizovaném návrhu jsou celkově ziskové a pokryjí až více než třetinu potřeby tepla na vytápění. Důraz je třeba klást na jejich vhodnou orientaci, velikost a kvalitu.

8. Neprodyšnost obálky

Jednou z podmínek pasivního domu je vysoká míra těsnosti obálky, přičemž se není třeba obávat, že by dům "nedýchal" – potřebnou výměnu vzduchu zajišťuje dostatečné větrání. V celém objektu je proto nezbytné vytvořit spojitou vzduchotěsnou obálku bez zbytečných přerušení. Pro kontrolu těsnosti slouží tzv. blower-door test.

9. Řízené větrání s rekuperací

O potřebnou výměnu vzduchu se stará systém řízeného větrání se zpětným ziskem tepla z odpadního vzduchu, tzv. rekuperací. Ta je zásadní pro vysoký komfort bydlení, protože eliminuje tepelné ztráty a jiné nevýhody spojené s běžným větráním okny. Do místnosti vždy proudí vzduch blízký teplotě místnosti, nevznikají tu teplotní rozdíly ani průvan.

10. Zdroj a distribuce tepla

Pasivní dům má takové nízké tepelné ztráty, že zdrojem tepla může být prakticky cokoliv. I během nejchladnějších dnů se pohybují na úrovni 10 až 15 W / m2.