Architektura tohoto domu je podřízena působivému výhledu – díky rozsáhlým transparentním stěnám v hlavních obytných místnostech téměř nevnímáte hranici mezi interiérem a exteriérem.
Na půlkruhovém pozemku kdysi stál pro tuto oblast typický přízemní dům z roku 1955, orientovaný rovnoběžně se svahem, se sedlovou střechou, podkrovím a dominantním vikýřem. Žili zde rodiče investora, kteří dům v roce 1987 kvůli rozrůstající se rodině rozšířili o přístavbu v postmodernistickém stylu. Myšlenku na další rekonstrukci však majitel velmi rychle přehodnotil – náklady by byly stejné jako na novostavbu, navíc s omezeními v dispozičním řešení i v možnostech vzhledu. Oslovil tedy čtyři architektonické kanceláře z okolí, aby mu navrhli nový dům, přičemž jim ponechal poměrně volné ruce. Své požadavky omezil pouze na počet osob, transparentnost, otevřenost, moderní pojetí a energetickou účinnost objektu. Nakonec zvítězil originální a poměrně odvážný koncept firmy Ladleif Architekten z města Kassel – architekt Meinrad Ladleif navrhl budovu ve tvaru dlouhého hranolu, osazenou kolmo na svah, přičemž asi třetina délky objektu se v podstatě vznáší nad kopcem.
Hlavní obytné zóny jsou umístěny v přední části domu ve dvou úrovních nad sebou – kuchyň v přízemí a obývák na patře – tak, aby byl z obou výhled na město pod kopcem.
Horní podlaží chrání svým přesahem zasklené plochy v přízemí před přehříváním. Pískovcové terasy a zídky tvarově vycházejí z půlkruhového půdorysu pozemku. Architekt do nich harmonicky zakomponoval i původní stromy a zeleň. Fasádu domu rozehrávají různorodé plochy, které tvarově střídmý objekt nejen oživují, ale také naznačují existenci různých zón za jeho zdmi. Horní podlaží s obývákem a hlavní ložnicí má odvětrávanou fasádu z eternitových panelů v barvě červeného vína, kterou příjemně doplňuje tmavě šedý odstín okenních profilů. V přízemí, kde se nachází hlavní vstupní zóna a prostorná kuchyň s jídelnou, se zas střídají transparentní a neprůhledné bílé plochy. Kuchyň se směrem do údolí otevírá nárožím zaskleným na výšku celého podlaží, které umožňuje působivý výhled do krajiny. Z kuchyně a jídelny je na dohled také vstup na pozemek. Zepředu je dům usazen na jakémsi podstavci, který pod kuchyní a přilehlou terasou vytváří prostor pro zázemí a garáž. "Podstavec" a terasy jsou, stejně jako staré opěrné zdi ve svahu kolem pozemku, obložené pískovcem z řeky Weser – pomocí tradičního materiálu tak architekt spojil novostavbu s původním prostředím. Vedle funkčnosti a vzhledu se při návrhu kladl důraz i na energetickou účinnost a udržitelnost. Investor chtěl využívat obnovitelné zdroje energie, přičemž vyloučil závislost na jediném zdroji. Řešením byla kombinace kotle na pelety a plynového kondenzačního kotle, ve spojení s podlahovým vytápěním na obou podlažích domu. Teplou vodu po celý rok zajišťují solární kolektory umístěné na ploché střeše ao energeticky hospodárný přísun čerstvého vzduchu do obytných místností se stará decentralizovaný větrací systém s rekuperací tepla, integrovaný do fasády. Na nízké spotřebě energie na vytápění má však zásluhu nejen rekuperace tepla při větrání, ale i obvodové konstrukce se špičkovými parametry. Při zasklených plochách byly jasnou volbou tepelně izolované hliníkové profily německé značky Schüco, které ve spojení s izolačním trojsklem dosahují výborné hodnoty součinitele prostupu tepla (Ug 0,7 W / m². K; Uw <1,0 W / m². K). Navíc splnily i všechny ostatní požadavky: elegantní úzké rámy, automatizované ovládání a jednotný minimalistický vzhled nejen u oken, ale i dveřích, pevných zasklení a stropních světlících. Jelikož jednotlivé elementy mají přímo impozantní rozměry, s čímž souvisí i velká hmotnost skleněných tabulí (až 500 kg), zásadní byly i vysoké nároky na statickou únosnost rámů.
Zasklená část střechy zajišťuje dostatek denního světla.
Starý a nový dům. Novostavba orientována kolmo na svah je propojena s původním domem majitelova rodičů, který nabízí dalších 120 m2 prostoru pro hosty a rodinu.