Objevovala se každý rok v zahradě. Nedá se říci, že by byla nenápadná. Mohutné listy připomínající obrovské lopuchy se ve skupině tyčily do metrové výšky. Paradoxně, nakyslý rebarborový koláč byl pro mě vždy předzvěstí blížícího se sladkého léta ai prázdnin.
Maskování chutí
Kdysi jí bylo v zahrádkách hojně, nazývala se ovocem chudých, přesto, že patří mezi zeleninu. Rebarbora má nakyslou chuť, samotná se nedá jíst, syrová už vůbec ne, musí se tepelně zpracovat s cukrem. A i pak si zachovává svou příslovečnou kyselost, ale v přijatelnější chuťové podobě. Konzumují se jen šťavnaté stonky, které mohou být podle odrůdy zelené, žluté či červené.
Všestranná zelenina
Pokud si myslíte, že kyselý automaticky znamená plný vitamínu C, jste na omylu a rebarbora je toho důkazem. Je však docela slušnou zásobárnou skupiny vitaminů B, je bohatá i na vápník a látky podporující vitalitu, obnovující aktivitu buněk, příznivě ovlivňuje pokožku a vlasy. Obsahuje hodně draslíku a vlákniny, které jsou důležité při vylučování vody a toxinů z těla. Kromě toho váže na sebe tuk, čili je dobrým spojencem v boji s nadváhou. Pokud vás trápí zácpa, vyzkoušejte rebarboru. Ne každý den, samozřejmě, ale teď na jaře si můžete občas zamlsat na koláči, kompotu či džemu. A jelikož rebarbora bývá štědrá, co se týče úrody, zamrazte si pár stonků do zásoby. Není vhodná pro ty, kteří mají žlučníkové či močové kameny.
Jde o dlouhověkou rostlinu, která bez zvláštní pěstitelské pozornosti dokáže růst na jednom místě i deset let. Stonky se dají koupit iv obchodě, ale pokud máte kousek zahrádky, hledejte pro ni místo. Jaro je ideální na její vysazení (pokud nestihnete, můžete iv říjnu), stonky se sklízejí nejdříve v druhém roce pěstování od května do června. Vyhovuje jí spíše středně těžká půda bohatá na vápník. A jak se o ni stará moje babička? Na jaře ji vždy přihnojit, ke kořenům přihodí trochu NPK a asi pětkrát ročně ji seřízne. A zalévat? "Vždyť Pán Bůh polije."
Z rebarbory se konzumují jen oloupané a tepelně upravené stonky. Listy jsou jedovaté!
Rebarbora je nejchutnější, když se sklízí jen do Jana. Po tomto termínu, tedy po 24. červnu, již její stonky nemají tu správnou chuť – obsahuje více kyseliny šťavelové.
I když je málo pravděpodobné, že by ještě někdo používal hliníkové nádoby, pro jistotu: nevařte ji v hliníkovém hrnci! Kyselina šťavelová se nemá s hliníkem příliš v lásce. Jejich "spolupráce" má neblahý vliv na samotnou rebarboru i na naše zdraví.