Woodlandský historický hřbitov ve Filadelfii už druhý rok podporuje unikátní dobrovolnický projekt: 150 zahrádkářů si „adoptovali“ opuštěné hrobové místa a starají se o jejich zeleň.
Woodlandský hřbitov v západní části Filadelfie má 22 hektarů. Původně to bylo arboretum – a dodnes na něm najdete více než 1 000 stromů. Pozemek se postupně rozšiřoval a budoval jako panství rodiny Hamiltonovcov. Jeden z dědiců, William Hamilton byl náruživým botanikem a ve Woodlandu vysadil například první ginko dovezené do USA, první papierovník první topol černý nebo první Zelkova (tento exotický strom pocházející z Východní Asie najdete vzácně i na Slovensku, například v Banské Štiavnici.)
V době největší krásy měla Hamiltonova botanická zahrada více než 2 km². Po Williamovy smrti dědicové pozemek rozpredali a část koupilo pohřebnictví. Woodlandský hřbitov se stal konkurencí Filadelfská hřbitovu na severu města s tím, že tato čtvrť, včetně hřbitova, se pokládala za více „šik“. Jednou z prvních „celebrit“, které byly posmrtně přestěhovány na toto nové prestižní místo, byl komodor David Porter, který mimo jiné velel dnes nejstarší válečné lodi v aktivní službě – trojstěžník USS Constitution. Porter zdaleka není jediným slavným jménem, které na tomto hřbitově naleznete. Konečně, je zde pohřbeno 30 000 lidí.
Od roku 1967 je filadelfský Woodlandský hřbitov národní památkou. O hřbitov se stará Woodlandská památková správa a Woodlandská pohřební společnost tam dosud představuje tak historické, tak současné způsoby pohřbívání. Součástí hřbitova je komunitní zahrada a místní včelín. A možná právě nadšenci z komunitní zahrady přišly v nápadem obnovit květinovou výzdobu a starých, ale stále krásných hrobových místech.
Většina hrobů totiž má kolmo vztyčený náhrobní kámen, ale samotné hrobové místo není přikryté dalším kamenem, jen orámované s hlínou uprostřed. Historická tradice (a móda) z poloviny 19. století totiž směřovala právě k tomuto zvyku – vysazovat na hrobovém místě různé rostliny.
O dobrovolníky, kteří chtějí pečovat o hrobové místa – a nejen vysadit na nich některé rostliny, ale také o ně pravidelně starat – prý není nouze. Památková správa každý rok vybírá 150 vhodných adeptů (spomezi téměř 300), kteří splní určité podmínky. Nováčci absolvují zahradnický workshop zaměřený na historickou architekturu hřbitovů, školení o flóře 19. století a přednášku Pennsylvánské historické společnosti, v níž se dozvědí více o konkrétních lidech, jejichž hroby jim budou pridelené.Dôležitým aspektem dobrovolnického projektu je totiž dodržet historický ráz vybraných hrobů.
Mezi dobrovolníky se podle Syndey Schaeledové která o projektu napsala pro portál Atlas Obscura , najdou studenti, milovníci historie (a zvlášť viktoriánského období), nadšenci zahradničení, kteří nemají možnost vlastní zahrady nebo lidé, kteří to mají k vlastním rodinným hrobům daleko. Na mnoha z nich má údajně hřbitovní zahrádkaření skutečně terapeutický účinek.