Umělecký směr Pop-art přetavený do prvků interiérového designu si získává věčně mladým duchem své stoupence dodnes.
Specifický vzhled tohoto stylu s dávkou drzosti, vtipu a optimismu vychází z kombinace umění a vizuálních projevů velkoměstské kultury jako reklamy, komiksů, fotografie či filmu. Vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Šířil se zejména v Londýně a New Yorku. Poprvé ho pojmenoval jako nový druh umění britský umělecký kritik Lawrence Alloway v roce 1954.
K výrazu „POP ART“ jako zkratce spojení „popular art“ ho inspirovalo přirovnání k populárnímu, tedy masovému umění. Nový styl navázal na myšlenky dadaismu s iracionálními kombinacemi náhodných obrazů a reagoval na v té době dominantní abstraktní expresionismus.
Jeho začátky se spojují s londýnskou uměleckou skupinou Independent Group a jejími představiteli jako Richard Hamilton nebo Eduardo Paolozzi. Jejich díla tvořili originální koláže z novin a časopisů či z odpadu sklizených po ulici.Autori novátorského umění vybočili z klasických představ o tom, že pravé umělecké dílo je jedinečný originál bez kopií. Spojili umění s konzumní kulturou, přičemž poukázali na to, že umění se nachází ve všem, co je kolem nás.
Zaměřili se na běžné věci, se kterými se denně setkáváme, které sice dobře známe, ale často je ani nevnímáme. Stačilo jim dát správnou formu, barvu, a zejména jas a najednou vystřižená z kontextu, dokázala umělecky zaujmout i taková konzervovaná rajčatová polévka. Umělci povýšili běžné prostředky komerční reklamy na umění. Ą najednou se každá kopie stala originálem a otázka originality jakoby přestala být důležitá. I když jen na oko, protože nový směr s sebou přinesl jistou dávku originality.Umění pop-artu ukazovalo hloubku plytkosti americké společnosti.
Jak ho poznáte?
Typické rysy pop-artu jsou především v používání velkých formátů, zářivých nebo naopak mdlých barev. Časté prvky jsou komixy či expresivní plakátové úpravy reálných prvků z konzumního života a portréty známých osobností ze showbyznysu.
