Ani si úplně neuvědomujeme, jak se změnila podoba kuchyně – od zakouřeného koutu s otevřeným ohništěm a nepočetnou výbavou pracovních předmětů až po dokonale zařízenou a technicky vybavenou moderní kuchyň. Technický rozvoj přinášel nové možnosti as nimi výhodnější řešení.
Uzavření ohně
Významným zásahem bylo uzavření ohně. Kuchyňský sporák nevznikl najednou. Otevřené ohniště se časem postupně upravovalo a zdokonalovalo. Ve venkovských chalupách dlouho zůstávalo velmi primitivní. V kuchyních zámožných domácností se projevovala snaha zpříjemnit si prostředí a usnadnit práci. Ke krbu se přidávala pícka, oheň byl částečně zakryt, až nakonec otevřené ohniště zmizelo. Připomínaly ho jen vykrojené kruhy v krycích plátech u některých sporáků. Měly umožňovat speciální přípravu na ohni. Později se připojila ještě trouba na pečení. Významnou pomoc v kuchyňském provozu při používání sporáku na tuhá paliva přinesli petrolejové, lihové a plynové rychlovarné vařiče. Ve sporáku se zakládalo, jen když se připravovalo hlavní jídlo. Ke snídani a malé vaření se používaly vařiče.
Na Primusu vařil i Amundsen
Na petrolejovém vařiči pod známým názvem Primus vařil i sám Amundsen při dobývání jižního pólu. V první polovině 20. století s rozvojem plynáren a elektráren začali pícky na tuhé palivo vytlačovat plynové a elektrické sporáky. Jedny z prvních plynových sporáků, které se vyráběly v USA, měli troubu vedle vařiče v účelné pracovní výšce. První vařiče s elektrickou spirálou, která zahřívala železnou desku, objevily se v USA již roku 1859. Termostat se u elektrických sporáků začal používat po roce 1920.
Papinův hrnec a topinkovač
V oblasti vývoje techniky vaření je důležitý vynález z roku 1679, kterým byl tlakový hrnec od Denisa Papina. První Papinův hrnec představovala nádoba s velmi těsně přiléhající pokličkou, která pomáhala vytvořit v hrnci vyšší tlak. Voda se tak vařila při mnohem vyšší teplotě než v běžném hrnci. Na poklici byl namontován bezpečnostní ventil, který měl zabránit výbuchu nádoby. Jenže tehdy ještě tento vynález svět nepotřeboval. V kuchyni se Papinovy hrnce zdomácněly až v druhé polovině 19. století. Nejprve se v nich vařily nejčastěji kosti. Až v 20. století se Papinův hrnec používal i na vaření jídel.
Mezi doplňkové tepelné spotřebiče v kuchyni patří i grily, ponorné vařiče, remosky, fritézy, kávovary, toustovače, ohřívače vajec apod. Elektrický topinkovač vynalezla v Británii roce 1893 společnost Cromton and Co. Krajíce chleba se opékali nejprve jen z jedné strany, pak se obrátili a opékali z druhé strany. V roce 1919 přišli výrobci s vylepšením – otáčecím mechanismem, který umožňoval opékat topinky najednou z jedné iz druhé strany. Na konci třicátých let 20. století se objevil automatický topinkovač. Jak časovač se použil hodinový strojek a hotové topinky se vysúvali zboku nebo dolů. U stroje na kávu se původní lihový kahan nahradil elektrickým ohřevem a také z tvarové a materiálové stránky se tyto stroje velmi změnily, ale princip zůstal stejný – mletá káva se v přístroji vyluhuje proudící horkou vodou.