Pětice barových židlí, která ovládla trh

0
1

Náš aktuální nábytkový výběr, patice barových židlí s přívlastkem nadčasové, má více společných rysů. Na první pohled upoutá kovový prstenec, který zpevňuje nohy. Když se při nějaké designérské tématu – řekněme vysoké barové židli – dopracujete k bezchybné dokonalosti, je těžké překonat to a přinést něco ještě lépe. Obzvláště, pokud samotná "dokonalost" prýští z esence střízlivé jednoduchosti. Přece však může být zdolávání perfektního absolutní autorskou výzvou s poutavými výsledky.

K takové výzvě se přiznává i Jean Prouvé, jeden z nejdůležitějších představitelů funkcionalistického designu, který si renomé vybudoval v meziválečném období ve Francii. Sám se označuje za konstruktéra a inženýrský přístup k navrhování uplatňuje rovným dílem v designu nábytku i v umění architektury. Jeho autorským východiskem je střízlivost. V návrzích – očividně ovlivněných optimismem modernismu – spojuje utilitárnost s racionalitou do soudržného celku. Dává si přitom záležet na výrobní ekonomii (tedy používá levné, snadno zpracovatelné materiály); krásu nevytváří záměrně, ale dosahuje ji přirozeným způsobem jako důsledek ztvárnění ryzí účelnosti.

Prominentním materiálem se ve většině jeho návrhů stává obyčejný plech kombinovaný s ohýbané překližky, případně s čalouněnými částmi. V případě barové židle Tabouret Haut – nenápadné práce z dob druhé světové války – však pro nedostatek jiného materiálu využil o něco tradičnější dřevo. Jako tvarové východisko mu pro Tabouret Haut posloužily běžné anonymní stolečky s tenkým kulatým sedákem a čtyřmi zužujícími se nohama. Jean Prouvé přidal delikátní detail kruhového prstence z lakované oceli, který kromě zpevňující úkoly funguje jako podpěra na nohy sedícího. Výsledek, samozřejmě, nezapře mistrovský kumšt autora. V harmonických proporcích, diskrétním vzhledu či v konstruktivisticky čistých detailech lze snadno poznat génia funkcionalistického designu.

Jean Prouvé
(1901 – 1984)
francouzský konstruktér a průmyslový návrhář

1942 Kulatou barovou židli z dubového dřeva Tabouret Haut začaly v rámci širší reedice díla Jeana Prouvého vyrábět ve švýcarské Vitre. Od 629 €, VITRA, prodává Konsepti

1985 Klasický model CH56 nezapře příslušnost ke skandinávské nábytkářské tradici. Není divu. Vždyť jeho autorem je proslulý židlovým virtuos, Dán Hans Wegner. I v tomto případě použil osvědčenou recepturu. Přírodní materiály jako dřevo či kůži zpracoval ve vlídných nevtíravých liniích a – podobně jako ve všech případech na této dvoustraně – důmyslně využil kruh z trubkové oceli jako konstrukční, funkční, ale i estetický lajtmotív celé sestavy. Od 705 €, CARL HANSEN & Son, prodává FORTE P

2007 Hliníkové Déjà-vu je opravdu povědomé kusem nábytku. Naoto Fukasawa je mistrem v tvorbě "pocitu už viděného" a na obyčejnosti svých děl si postavil kariéru. Spojuje se s tím však i drobná autorská mrzutost: prohlížení. Jak o tom vypovídá anekdota. Když vystavovali první prototypy Déjà-vu na veletrhu nábytku, Naoto se vztekal, že si je lidé pořádně nevšímají. Automaticky si na ně usedali, jakoby nešlo o výstavní exponáty, ale o eráru výbavu veletržního stánku. Od 335 €, MAGIS DESIGN, prodává TRIFORM

2012 Přímočaří sólisté ze skupiny Solo téma barové židle sice rozvíjejí v robustním a téměř selský prostém tvarosloví, ale nechybí jim při tom ani dávka důmyslné grácie. Jejich autorem je německý designér Nitzan Cohen, který si dal záležet na nenápadných detailech. Ukryl v nich neodolatelnou vizuální přitažlivost. Všimněte si například spodní část nohou nebo jejich napojení na ocelovou výztuhu. Model Solo se vyrábí ve dvou výškách av šesti barevných úpravách dřeva. Od 599 $, Mattiazzi
2013 Nenápadná barovky Blocco je dalším (podobným) kouskem japonského designéra Naota Fukasawa, který se programově zaměřuje na tvůrčí pokoru. Ve svém díle nehledá příležitosti k vyjádření "převratných" vizí. Soustředí se spíše na přirozené vyjádření účelu daného předmětu. elegantně vsazeným mezi nohama. Od 402 €, PLANK, prodává FORTE P.