Velké putování opečeného chleba

0
2

Jednoduchý způsob, jak udělat stylové a chutnou snídani i ze starého chleba, patří zřejmě mezi základy kuchařské abecedy i pro nekuchaře – podobně jako příprava čaje či vajíčka naměkko. Kdo však přišel na tu geniální myšlenku opéct si chléb? I když se "tousty" obecně považují za typické americké snídaně, jejich původ není čistě americký.
To, že udělat dokonalou topinku není o nic složitější než udělat čaj ze sáčku, je zejména zásluha topinkovače. Dá se tedy říci, že topinky vděčí za svou dnešní popularitu Američanům, protože vynález ze Spojených států podstatně zjednodušil jejich přípravu, ale "vynález" samotné topinky americký není.

Staří Římané podlehli kouzlu opékaného chleba asi o dva tisíce let dříve, než Kolumbus objevil Ameriku pro tehdejší Evropany. Už tehdy věděli, že ohřátím a opečením se nejen prodlouží lhůta jeho konzumovatelnosti, ale z obyčejného chleba se stane křupavá pochoutka se nasládlou příchutí. Při přeměně na topinku totiž cukry a škrob v chlebu postupně karamelizují a mění barvu (až nakonec zhořknou a zuhelnatí, ale to už překročily fázi topinky).

Římané se zvyku opékat starý chléb nevzdali ani na svých vojenských výpravách, a tak se topinky dostaly až na britské ostrovy, kde v typickém sychravém ránu padly teplé topinky opravdu vhod. A tak není divu, že si zdejší obyvatelé osvojili římský zvyk. Dokonce si na označení této činnosti ponechali i římské slovo – "tostum", které v latině znamená opékání a hoření. "Tous" se tak stal součástí britské národní kultury a také dalších dobyvatelských tažení stovky let po pádu římského impéria – tentokrát ho Angličané přinesli do Ameriky.