V interiérovém designu platí, že když půvabná forma poskytne útočiště bezchybnému užitku ak tomu promluví lehkostí výrobní logiky, pak se zrodí nesmrtelná klasika.
V roce 1966 založili tři kamarádi, De Pas, D’Urbino a Lomazzo, architektonické studio v Miláně – v epicentru progresivního designu, který se v té době ubíral cestičkami popu k rodící se postmoderně. Vzápětí začali pracovat na více urbanistických a architektonických projektech, aby nakonec pevně zakotvili při interiérovém designu.
Dobře udělali! S nekonvenčními nápady si bezprostředně vybudovali renomé. Věhlasný se staly zejména díky dvěma zásadním výtvorem: nafukovacímu křeslu Blow a sezení Joe ve tvaru obří baseballové rukavice. Zakázky vlivných nábytkářů se jen hrnuly. Téměř by se mezi nimi ztratilo subtilní dílko – skládací věšák na kabáty Sciangai.
Od roku 1973 ho nabízí společnost Zanotti, která vždy věděla odhadnout nesmrtelný potenciál výjimečných návrhů. Tak začala s výrobou jednoduché konstrukce, osmi důmyslně pospojovaných dřevěných tyčí se Žlábkové zářezy na horních koncích. Věšák v rozloženém stavu, když získal obrys dvou kuželů spojených špicemi, připomínal čínskou dětskou hru mikádo. Proto získal jméno Sciangai (vzácné italské označení Šanghaje). Věšák však připomíná hru nejen pro svou vnější podobu, ale i díky hravému používání.
Umožňuje všelijaké způsoby odkládání svršků a v případě, kdy není zapotřebí, dá se snadno poskládat do úhledného snopku. Kdo by však něco takového dělal? Sciangai vypadá výborně s kabáty i bez nich a v interiéru sehraje roli rafinované ozdoby. Jistě se i díky tomu stal oblíbenou designérskou ikonou oceněnou několika designérskými trofejemi.