Vyzkoušejte pěstovat i barevnou mrkev

0
5

Den je bílý, noc je černá a mrkev je oranžová, ale vždy taková nebyla. Původně byla fialová, později žlutá, pak červená a plané druhy rostoucí ve Středomoří jsou bílé. Časy se však mění a barevná mrkev se opět dere do popředí.

Teprve v 17. století se v Holandsku objevila oranžová mrkev, odkud se rozšířila do celého světa. Oranžové odrůdy díky obsahu betakarotenu a výborné chuti velmi rychle vytlačily ostatní formy. V Evropě a v Americe se jiná než oranžová mrkev nepěstovala. Čína a Japonsko si stále udržují oblibu žlutých a červených mrkví, na trzích na Středním východě najdete běžně mrkev fialovou.

Zdraví se ukrývá v barvách

Oranžová mrkev se stala jednou z nejběžnějších, ale i nejpopulárnějších zelenin v západním světě. Je ceněna hlavně pro obsah betakarotenu a provitaminu A. Dále je bohatým zdrojem vitamínu B, C a E, lehce přijatelného vápníku, pektinů a vlákniny. Barevné odrůdy, které se začínají znovu rozšiřovat, se od oranžové liší hlavně obsahem rostlinných pigmentů. Většina těchto látek, stejně jako betakaroten, jsou antioxidanty, které pomáhají kontrolovat a odstraňovat volné radikály z našeho organismu.

Žlutá mrkev obsahuje xantofyly, barviva blízké karotenoidům. Zlepšují funkci zraku a snižují riziko některých forem rakoviny.

Červená mrkev obsahuje lykopen, barvivo přítomné v rajčatech nebo dýni červené. Přispívá k prevenci srdečních chorob a některých nádorů.

Fialová mrkev vděčí za svou barvu antokyanů, silným antioxidantem, lapačem volných radikálů v krvi, které brání zanášení cév, čímž pomáhají v prevenci infarktu.

Bílá mrkev je na barviva nejchudší, ale je sladká a chutná!

Mrkev je jedna z mála zelenin, která je výživnější vařená jako syrová. Silné buněčné stěny kořenů totiž neumožní tělu využít ze surové více než 25% dostupného betakarotenu. Po uvaření a servírování s jídlem, které obsahuje tuk, je naše tělo schopné přeměnit až 50% betakarotenu na vitamin A. Také obsah antioxidantů v tepelně upravenaj mrkvi je stabilizovaný a nedochází k jejich rozkladu. Přijatelnou formu betakarotému nabízí tělu i mrkvový džus.

Rady, jak získat lepší úrodu

– sytější barvu mrkve podpoří, pokud ji budete pěstovat v lehkých písčitých půdách s vyšším obsahem humusu. Těžké a vápenaté půdy a nadbytek vláhy snižují intenzitu vybarvení.

– Mrkev ze časné setí má v posledních letech problém s pochmurnatce mrkvovou (Psila rosae) . Je to „moucha“ dlouhá kolem 5 mm. Má hnědou hlavu a žluté nohy, hruď a zadeček jsou černé. Larvy vyhlodává v kořenech nepravidelné chodbičky. Pokud vysejete karotky koncem května, nebudete mít problém s červivostí kořenů. Dospělce tohoto škůdce totiž létají a kladou vajíčka nejpozději do poloviny května.

– V těžších půdách bývá problém s nežádoucím rozvětvování a narušením kořenů mrkve. Stačí, když se kořenová špička dostane na nepropustné podloží nebo do půdní vrstvy s nedostatkem kyslíku.

– Pro získání kvalitních kořenů v takových podmínkách se doporučuje pěstování na krechty. Připravte si je široké 50 – 60 cm, s rovnou horní částí. Vysejte do nich dva nebo tři řádky mrkve ve vzdálenosti 2,5 – 3 cm. Mrkev bude mít hezčí a vyrovnané kořeny a výrazně snadněji se bude sklízet.

 

Tip zahrádkáře

Chcete vyzkoušet celou barevnou škálu mrkve? Stačí si pořídit správné osivo. Mnohé zahradnictví nabízejí i sáčky s namíchanou směsí semínek bílé, oranžové, žluté i fialové mrkve. Semena jsou barevně rozlišeny, jejich barva odpovídá barvě kořene, který vyroste. Osivo této barevné směsi vysévejte řidší, abyste nemuseli semenáčky protrhla. Žlutá odrůda má totiž intenzivnější počáteční růst jako bílá a fialová. Mohlo by se vám stát, že protrhl právě slabší a žádané semenáčky s fialovým kořenům. S postupem vegetace se intenzita růstu vyrovná.